Šálu v květnu? Jo! 10. 5. 2018

Prozatím to nejjemnější, co dokážu utkat. Ručně barvená příze, 70 % alpaka a 30 % hedvábí.

Na co se můžete těšit na nejbližších trzích, na Dyzajn marketu Léto 26. – 27. května a na SLOU Days 15. – 17. června? 

Sledujete-li mě na sociálních sítích, nebo pokud jste se někdy stavili na stánku, nejspíš víte, že se snažím tkané šály a plédy přizpůsobit aktuálním ročním obdobím. Takže v zimě u mě najdete víc huňatých skorodek a v létě zase spíš lehké plédy. Ale to neznamená, že by šála ode mě byla určená jen pro jednu sezónu – naopak doufám a dělám vše proto, aby sloužila ještě vašim vnoučatům. A vlnu navíc považuji za materiál do každého počasí. Sama i v létě nosím pléd, který běžně nabízím jako zimní. Nemám ráda klimatizaci a průvan, takže ho házím přes krk třeba při jízdě autem nebo v metru. Beru si ho na večerní pivo na zahrádce – dá se na něj sednout na trávu nebo ho přehodit přes ramena, když se po setmění ochladí. A naopak jsem se setkala s některými z vás, kdo i v zimě preferujete jemnější a lehčí tkaninu, třeba proto, že váš kabát má velký hřejivý límec. Nebo k formálnějšímu oblečení na společenské akce. 

V posledních týdnech ale každopádně tkám spíše tenčí kousky – pořád u mě vede vlna, respektive merino, ale v jemnějším provedení. V těsném závěsu je směs alpaky a hedvábí. Mám několik kousků z divokého hedvábí, s jemnou nopkovou strukturou a leskem. V těchto dnech jsem se vrhla na pruhované kousky z recyklovaného denimu. U téhle příze udává výrobce minimálně 95 % bavlny, ale vzhledem k tomu, že vznikla upcyklací z použité džínoviny, nemůže zaručit naprostou čistotu vlákna. 

No a právě včera dorazila zásilka jemných šálek a bytelných tašek z organické bavlny, na které bych chtěla začít dělat kyanotypie. Bohužel s několikatýdenním zpožděním, takže jsem propásla spoustu dní bez mráčku. Ale snad stihnu alespoň několik z nich osvítit.  

Žádné komentáře u textu s názvem Šálu v květnu? Jo!
Kategorie: Nezařazené

Jarní trhy 2018 6. 3. 2018

Po nemastné neslané zimě, která byla zakončena týdnem třeskutých mrazů, pomalu roztávám, a chystám se na první letošní výjezdy. Na jaře 2018, začátkem třetího roku existence značky anniné, se se mnou budete moct potkat v Brně a v Praze, na těchto akcích:

MINT: Brno Fashion Market 29, 17. března 2018, Tržnice Brno, Zelný trh 14

Dyzajn market jaro, 24. – 25. března 2018, Náměstí Václava Havla (u Národního divadla), Praha

Praguemarket [4] jaro, 21. – 22. dubna 2018, Náměstí Republiky, Praha

Žádné komentáře u textu s názvem Jarní trhy 2018
Kategorie: Nezařazené

Podzimní rozjezdy 15. 9. 2017

Oficiálně máme ještě léto, ale já už mám doma jednoznačně podzim. Večer a někdy i přes den se už zachumlávám, na zahradě lovím poslední sluneční paprsky, které už nepálí, ale příjemně hřejí.

Přes všechnu únavu a ospalost jsem se ale pustila do fotografování nejnovějších tkaných plédů a posledních kyanotypií, které už najdete v mém obchodě na Fleru.

Osobně se se mnou budete moct potkat na Dyzajn market podzim, 23. – 24. září na Náměstí Václava Havla v Praze.

 

Žádné komentáře u textu s názvem Podzimní rozjezdy
Kategorie: Nezařazené

Pomalé léto 8. 8. 2017

Stánek na prázdninovém Dyzajn marketu. Vaší pozornosti doporučuji především nový výstavní prvek – síť.

Rok poté, co jsem začala se svými výrobky jezdit na trhy, jsem jich musela několik vynechat. Mohly za to více či méně radostné a více či méně stresující události, které se v životě občas stávají. Nejprve mne čekaly svatby přátel a příbuzných – tři víkendy v květnu a červnu tak byly naplněné tancem a hodováním, místo vystavování a prodávání. Svatby byly rozhodně příjemné! Nepříjemnosti a stres přišly se stěhováním. Lépe vyhořet, nežli se stěhovat, jak se říká. A já stěhováním z Prahy na ves v rodném kraji strávila celý červenec.

Už týden tak bydlím ve své budoucí dílně, protože zbytek domu čeká rekonstrukce. Trochu nepohodlí v bytové situaci ale vyvažují samá pozitiva pro tvůrčí proces. Za domem je zahrada, za zahradou sad, a za sadem rybník, a všechny tři jsou plné úžasných rostlin pro modrotisky. Mám také samostatnou zatemněnou sušárnu na chemikáliemi napuštěné textilie – takže nezabírám a nešpiním koupelnu. A pro tkaní si mohu vedle tradičního gauče vybrat také deku na trávníku. Prostě idyla.

S volnějšími víkendy jsem se také po dlouhé době vypravila na trh, prázdninový Dyzajn market o prvním srpnovém víkendu. Uvidíme, jak vyjdou další trhy – teď už na konec léta a podzim.

Žádné komentáře u textu s názvem Pomalé léto
Kategorie: Nezařazené

Tkaničkové video 24. 4. 2016

Kamarád David animuje Lego postavičky. Líbily se mu moje tkaničky. Tak jsme udělali směnný obchod (a já z něj vyšla výborně!). David dostal tkaničky a udělal krátký film. Možná vás bude inspirovat k výměně vašich obnošených nebo monotónních tkaniček! Nové najdete tady. Díky, Davide!

 

Žádné komentáře u textu s názvem Tkaničkové video
Kategorie: Nezařazené

Modrotisk – první pokusy 13. 4. 2016

Ohyzdná, ale praktická temná sušárna.

Ohyzdná, ale praktická temná sušárna.

První pokusy s kyanotypií, neboli modrotiskem. Na začátku bylo študování návodů a hledání chemikálií, to celkem trvalo. Pak se v noci pokoutně míchalo, máčelo, ždímalo a věšelo do speciálně vyrobené sušárny. Pak se čekalo na sluníčko, mezitím se kupovaly rámečky a tiskly negativy na fólie. Pak se to zase v noci při svíčkách všechno smontovalo. A druhý den, jen co sluníčko popolezlo trochu nahoru, šup s tím na parapet. A po hodině nervózního kousání modrých nehtů, machání a sušení…. tradá! Modrotisk!

Ošklivá krabice suší... pod dekou...

Ošklivá krabice suší… pod dekou…

Nejlepší návod jsem našla tady. Chemikálie jsem nejprve sháněla v krystalickém stavu, to bylo obtížné. Nakonec jsem je na radu jedné dobré duše našla, ale v celkem velkém množství. Koupili vy byste si domů jen tak kilogram kyanoželezitanu draselného? Takže jsem nakonec sáhla po připravených roztocích odtud. Není to žádná láce, po vyzkoušení a vylepšení techniky si koupím to kilo na domácí ředění.

Takhle to dopadne, když v návodu píšou rukavice, zdraví rozum říká rukavice, ale vy si ty rukavice stejně nevezmete, protože co by se mohlo stát, že...

Takhle to dopadne, když v návodu na modrotisk píšou rukavice, zdravý rozum říká rukavice, ale vy si ty rukavice stejně nevezmete, protože co by se mohlo stát, že…

Pak jsem musela přemýšlet, kde v našem jinak báječně světlém bytě najdu tmu, a nejen krátkodobou tmu na zpracování, ale hlavně dlouhodobou tmu na sušení. V koupelně, radili mnozí, netuše, že máme v koupelně střešní okno a je to vlastně naše nejsvětlejší místnost…. Nu, přistoupila jsem k výrobě přenosné temné sušárny. Z velké krabice od vína, šroubovákem díry do ní, provléknout prádelní šňůru, připravit kolíčky, oblepit páskou všude tam, kde by mohlo jen trochu prosvítat.

Po obrázcích špinavých rukou a hnusných krabic konečně něco přitažlivého. Vlevo nahoře původní fotka, vlevo dole její černobílý inverzní obraz, vpravo výsledný modrotisk.

Po obrázcích špinavých rukou a hnusných krabic konečně něco přitažlivého. Vlevo nahoře původní fotka, vlevo dole její černobílý inverzní obraz, vpravo výsledný modrotisk.

Nakonec jednou v noci, při sporém osvětlení, míchání chemikálií. Roztok A + roztok B, vymáchat v tom plátýnka, vyždímat ať šetříme, a pověsit na sušení do krabice. Na čtvrté plátno vyšel jen zbyteček tekutiny, prakticky jsem jím vytřela kelímek, ve kterém jsem barvila. Ale řekla jsem si, proč ne, zkusíme to a uvidíme. Zalepit krabici, ještě pro jistotu zkontrolovat utěsnění všech škvír, a na chodbu s ní, a pro jistotu ještě pod deku.

Asi po 24 hodinách jsem provedla (opět v šeru) kontrolu schnutí látek. Vše se už zdálo suché, ale druhý den jsem měla hodně pochůzek a mělo být zamračeno, tak jsem čekala ještě jeden den.

Tady proces výroby na špatně posledním plátýnku, na které se nedostalo chemikálie. Zleva nahoře po směru hodinových ručiček: původní fotka, její inverzní obraz, hotová kyanotypie a fotka z procesu osvětlování v klipovém rámečku.

Tady proces výroby na posledním plátýnku, na které nezbylo dost chemikálií. Zleva nahoře po směru hodinových ručiček: původní fotka, její inverzní obraz, hotová kyanotypie a fotka z procesu osvětlování v klipovém rámečku.

Další noc už jsem ale ve skoro-tmě připevnila látky i s negativy vytištenými na folie do klipových rámů a takto připravené opět šoupla do krabice. Další den, kolem poledního, hurá s rámečky na sluníčko. Sem tam jsem bleskla fotku procesu, a hlavně se strachovala, co z toho bude. Protože nejdřív byla látka ohavně žlutozelená, a postupně měnila barvu v ohavně šedivou. Asi po hodině byla tak šedivá, že jsem si řekla – dost!

A nastalo velké máchání. V tekoucí studené vodě, dokud netekla čirá voda. A pak ještě na chvilinku do kýble s vodou s trochou peroxidu vodíku. Výsledek předčil, vzhledem ke všemu tomu strachování v průběhu, očekávání. Ale příště to zvládnu určitě ještě líp! Poznámky o době osvitu, a fotografickou dokumentaci na to mám bohatou.

No a než se s vámi rozloučím, přidám ještě odkaz na článek, který mi doporučila na přečtení jiná dobrá duše. Zdá se, že když to nebudu pít, vdechovat a vtírat si to do očí, mělo by být vše v pořádku.

Žádné komentáře u textu s názvem Modrotisk – první pokusy
Kategorie: Nezařazené
0

Your Cart