Příběh "cibulového" plédu č. 1067
I když sama nosím šál celoročně, a na jaře obvykle tkám z tenčích materiálů nebo hedvábí, podzim a zima jsou pro mne hlavním prodejním období, během kterého se často rozhodne o tom zda budu investovat do nového vybavení, kolik nových materiálů budu moci vyzkoušet, nebo jak moc si budu moci dovolit v následujícím kalendářním roce experimentovat a učit se nové věci. Je to ale také období slev a akčních nabídek ve velkých kamenných obchodech a e-shopech. A proto jsem ráda, že vznikla iniciativa Měsíc férových cen, která ukazuje co všechno zahrnuje cena, za kterou koupíte domácí řemeslné a umělecké výrobky. A rozhodla jsem se vám v jejím duchu odvyprávět příběh jedné ze svých šál.
Dalo by se říct, že začal už před šesti lety, kdy jsem se pustila do tkaní, nebo před třemi lety, kdy jsem začala barvit vlastní příze, nebo vloni v létě, kdy jsem poprvé barvila přírodninami. Každá z více než tisíce předchozích šál mi dala více jistoty při přípravě osnovy a každém vetkaném útku, desítky vlastnoručně nabarvených kousků zkušenosti s tím jak se v tkanině barvené příze chovají. A na pár přírodně nabarvených jsem testovala trvanlivost nesyntetického barviva.
Odhadem půl roku trvalo nasbírat dostatečné množství cibulových slupek. Pro krásný sytý odstín jich bylo třeba alespoň tolik, co váží příze, tedy ke 400g. A i když můj tchán s cibulí vaří často a rád, sehnat takové množství prostě trvá.
Příze na téhle šále není běžně dostupná v obchodech, ale získala jsem ji z přebytků italských přádelen a pletáren. Je specifická tím, že se skládá z několika dvounitek, které jsou oproti zvyku jen jemně seskané, s drobným zákrutem. To znamená, že příze se v tkanině „splacatí“, neponechává si kruhový profil běžné příze, a vytváří tak krásně jednolitou a splývavou tkaninu, přičemž zůstává lehká a vzdušná. Přízí s takovou konstrukcí jsem za svůj tkalcovský život potkala několik, ale až tahle byla z jemného, ale přitom pevného merina. Právě takovou kombinaci materiálového složení a konstrukce příze jsem si představovala pro svůj velký cibulový projekt.
Ale než jsem se pustila do práce s velkou spotřebou cenného přírodního barviva, potřebovala jsem přízi otestovat. To abych si potvrdila předpoklad, jak se bude chovat v tkanině, a teoretické výpočty hustoty tkaniny a spotřeby příze. Protože ať má člověk zkušeností sebevíc, nic ve tkaní nenahradí vzorkování. A tak vznikla šála č. 1062. U té jsem barvila syntetickými barvami, samostatně nasnovanou osnovu a do přaden navinutý útek.
Test vyšel více méně podle předpokladu, a příze podle mých propočtů zbylo tak akorát na jeden široký cibulový pléd. Převinula jsem ji z kónu do tří podobně velkých přaden, a pustila se do barvení. Přadena jsem nejprve namočila přes noc do vody - to aby vlhkost pronikla zcela dovnitř vláken. Pak jsem je mořila, tedy přivedla téměř k varu ve vodní lázni s kamencem, a udržovala při vysoké teplotě hodinu, a pak nechala do druhého dne vychladnout. Mezitím jsem si připravila barvicí roztok, povařením cibulových slupek opět přes jednu hodinu, a jejich chladnutím také do druhého dne. Namořenou přízi jsem proprala několikrát v dešťové vodě, barvicí roztok přecedila od cibulových slupek. A pak se konečně potkaly v jednom hrnci. Pomalu se dostaly téměř k bodu varu, teplota se udržovala další hodinu, a pak opět chladly do druhého dne.
Nabarvenou přízi jsem opět proprala několikrát v dešťové vodě a dala schnout. Schnutí snad trvalo v mlhavých dnech počátku listopadu z celého procesu nejdéle. Ale pak už přišlo tkaní. A i když mi zabralo celý pracovní den, bylo v podstatě za odměnu. Známý proces, nacvičené pohyby, ověřené postupy, třešnička na dortu. Utkané šále jsem zakroutila třásně, vyprala ji, našila cedulku a připravila visačku, vyfotila jsem ji a vložila do e-shopu. kde ji teď i najdete.
Ne každá z mých šál má cestu na svět tak komplikovanou a zdlouhavou. Často tkám z už nabarvených přízí, které znám až intimně a nemusím je testovat. Někdy část procesu přenechám jiným - obzvlášť ráda spolupracuji s barvířkami. Ale každé své tkanině věnuji maximální pozornost a vše co jsem se zatím zvládla naučit. Každý můj kousek je originál, a vzniká s myšlenkou na ty, kdo jej budou nosit. Protože bez vás, kdo mou práci oceníte, by to celé nedávalo smysl.